Diagnostika karmy 4 - Vztah k budoucnosti

 
 
269 Kč    
Kategorie Knihy
 

Úryvky z knihy:

 

Čím víc je v informaci lásky, tím větší je její zhuštění a tím víc na nás působí. Ukazuje se, že nedokážeme-li vnímat a poznávat svět pocitově, pak nefunguje ani vnímání myšlenkové, intelektuální.

xxxxxxxxxxx

Přestože jsou informace v knihách maximálně zpracované, je to přece jen reportáž o mé cestě za poznáním světa a zákonů, které tento svět řídí.

xxxxxxxxx

Negativní emoce a skutky našich předků vstupují do našeho bioenergetického pole a zůstávají tam v tom případě, jestliže jsou identické s naší duchovní konstrukcí, tedy například: pokud jsem ani v minulých životech nebyl žárlivec, žárlivost mých rodičů do hlubin mé vlastní duše neproniká. Když jsem v životě správně orientován, pak i povrchová špína, kterou zdědím po předcích, jednoduše zmizí. Osobní karma odpovídá karmě rodičovské, a pokud jsem ve třech minulých životech lidmi opovrhoval a považoval se za moudřejšího než ostatní, pak v tomto životě dostanu otce, dědu i pradědu, které opovrhují lidmi a každému předvádí svou nadřazenost nad nimi. Proto když člověk na sobě začne pracovat a obrací se k Bohu, dá se předpokládat, že rodinnou karmu nemá a že je vybaven jen karmou osobní. Čím silnější je jeho směřování k Bohu a lásce, tím méně je závislý na energetice okolního světa, na negativní zkušenosti svých předků i vlastní zkušenosti z minulých životů.

xxxxxxx

Čím dál jsem však ve svých výzkumech pokročil, tím zřetelněji jsem chápal, jak důležitý je pro uzdravení a záchranu jak jednoho člověka, tak velkých skupin lidí správný náhled na svět a práce na sobě.

xxxxxxxxx

lpění na kontaktech s budoucností je základní příčinou těžkých psychických nemocí, rakoviny, neplodnosti nebo náhlých úmrtí.

xxxxxxx

Když jsem začínal řídit, zjistil jsem, nakolik je stav našich emocí závislý na nepříjemnostech, které se nám cestou přihodí. Jakmile začnete brblat, jak vám po ulicích překážejí chodci, může to skončit tím, že někoho porazíte. A přitom se to stane bez vaší vůle. Když si pomyslíte něco nelichotivého o dopravním strážníkovi a v duchu nebo dokonce slovně ho urazíte, během několika málo dní, a to prosím zcela nelogicky a nespravedlivě, vám to nějaký jiný dopravní strážník v reálu vrátí. Sám pro sebe jsem si jednou provždy stanovil pravidlo, které je za volantem třeba neustále dodržovat.

Skládá se z bodů:

1. Cti chodce v dopravním provozu.

2. Cti řidiče v dopravním provozu.

3. Cti pracovníky dopravní policie.

4. Cti dopravní značky a předpisy.

5. Cti silnici, po které jedeš, i kdyby byla sebehorší.

xxxxxxx

Jelikož zdrojem největších problémů je lpění na duchovních hodnotách, obecně platí, že čím více se člověk zaměřuje na své schopnosti, intelekt a kariéru, tím rozsáhleji se mrzačí jeho duše a tím hůř se pokaždé bude cítit v chrámu Páně.“

 

xxxxxxxxx

Člověk stoupá k Bohu jakoby po schodišti. Není přitom závislý na schodu, který právě nechal za sebou, ale na tom, který má zrovna před sebou. A aby se zvedl na další, musí nějaký čas žít pro něj, cítit ho, učinit ho svým cílem – to je nevyhnutelné. Jenže jakmile tohle zvládne, zvykne si a na dalším schodu se postupně dostavuje pocit jistoty; musí z něj spadnout dolů. V takovém případě ztrácí kontakt se schodem, který měl před sebou, a už není spojen s tím, který je za ním.

A právě v tomto okamžiku rozpadajícího se bytí záleží na tom, nakolik se člověk vynasnaží zachovat v sobě lásku ke Stvořiteli. Čím větší štěstí, čím větší vzplanutí lásky zakouší, když se dotýká nových lidských hodnot, tím větší bolest musí po čase přestát, aby jeho duše k těmto hodnotám příliš nepřirostla! Proto ty útrapy, proto ta muka. Nakolik je člověk připraven k ochraně a zachování pocitu lásky, natolik se katastrofa stává soutěží, v které se člověk rozvíjí, a neštěstí se pro něj stává cvičnou překážkovou dráhou.

Čím silnější je člověk, čím vyšší je úroveň jeho vědomí, tím méně má šancí na přežití, jestliže je zároveň jeho vnitřní duchovní orientace nesprávná. Rodiče však nejčastěji přemýšlejí o tom, jak v dětech rozvinout vše, co přináší okamžitý, leč pomíjivý úspěch.

Ukazuje se, že aby člověk zůstal člověkem a stal se lidštějším, je třeba co nejčastěji opakovat, že člověk je lidským tvorem jen svým zevnějškem, kdežto jeho nitro je Božské a toto Božské se skládá z věčné lásky – a jako včela hromadí med, člověk se rodí proto, aby ve své duši hromadil tento cit. Oč reálněji člověk pocítí Božské ve vlastní duši, o to bude lidštější.

xxxxxxxxxxxx

 

Když člověk své okolí tvrdě odsuzuje a špatně o něm smýšlí, trpí nejvíce játra. Když se někoho často dotkneme, nebo naopak propadáme záchvatům ukřivděnosti, pak trpí srdce. Když člověk pociťuje často ukřivděnost, a to nejen vůči sobě samému, ale i vůči svým nejbližším a vůči situaci, projeví se to na žaludku.

Nejrozsáhleji se však stavy ukřivděnosti projevují na jemných úrovních – v neznatelných, ale trvalých dávkách. A čím širší je rejstřík našich výhrad, tím je to nebezpečnější. Nespokojenost s okolním světem, s vlastním osudem, trvalé vnitřní nepřijetí nějaké situace přináší ty nejhlubší stavy ukřivděnosti, což nejčastěji vrcholí rakovinou plic. Když máme štěstí – pak jen tuberkulózou nebo trvalými bronchitidami a zápaly plic.

Ukázalo se, že rakovina plic je výraz protestu, nepřijetí světu kolem nás. Je to nejhorší varianta protestu, boje. Nikoliv vnějšího ale vnitřního. A čím víc se člověk zlobí na tento svět a v duchu ho odsuzuje, tím tvrdší je blokace zvenčí.

xxxxxxxxxxxxx

V roce 1980 jsem si při jedné oslavě vymyslel tento přípitek:

„Život je možnost milovat, která nám byla dána. Člověk je prostředkem pro lásku. A smyslem života je umocnění lásky.“ Síla naší touhy musí přitom odpovídat stupni naší vnitřní harmonie. Láska není pro disharmonického člověka toliko štěstím, jako spíš utrpením. Čím větší touhu pomoci pacientovi má lékař či léčitel, tím přesvědčenějším věřícím musí být ve svém nitru. Člověka činí člověkem soucit. Přání pomoci bližnímu a zachránit ho v nás rozvíjí nejlepší lidské vlastnosti. Jestliže však zapomínáme na to, že nemoci, utrpení, neštěstí, ale také třeba stárnutí očišťují duši, pak snahu zbavovat druhých útrap učiníme samoúčelným cílem. V takovém případě jak lékař, tak léčitel berou nemoc na sebe, stačí jen projevit s nemocným soucit. Pak se sice očišťuje pacientovo tělo, ale okorává jeho duše.

Podmínkou přežití a zdraví pro lékaře či léčitele je to, že naše vůle a touha pomoci jinému jsou vždy druhotné, kdežto vůle Boží a láska k Bohu jsou naopak primární.

xxxxxxxx

Časem se úroveň mého vidění neustále prohlubovala. A pak jednou, když jsem se neúspěšně snažil najít původce uřknutí, zaznamenal jsem poprvé jemné úrovně biopole a zažil jeden z největších otřesů. Nešlo ani o uřknutí, ani o uhranutí, byl to trest shůry. Až mě zamrazilo v zádech, když jsem si uvědomil, s kým jsem to chtěl zápolit. Uviděl jsem, že tzv. léčitelství je jen dočasným odročením nemoci a že nakonec k ničemu dobrému vést nemůže. Šel jsem tedy do kostela, modlil se k Bohu a prosil ho, aby mi nebylo dáno pomoci nemocnému, pokud by to mělo uškodit jeho duši. Pochopil jsem, že lidem je třeba pomáhat, ale že se to musí dělat správně. Porozuměl jsem také tomu, proč lékaři obvykle nedosahují stejně vysokého věku jako ostatní lidé.

xxxxxxxx

Žádný podlý a zrádcovský skutek není náhodný, což značí, že léčí duši zrazovaného.

xxxxxxxxxx

Ukázalo se, že budoucnost – to nejsou jen cíle, úkoly, zásady a naděje. Budoucnost jsou také ideály, duchovnost a ušlechtilost, je to mravnost, poctivost a spravedlnost. Člověk, který lpí na budoucnosti, tuto budoucnost ztrácí. A ztráta budoucnosti se rovná smrti. Ukazuje se, že rakovinová onemocnění vznikají tehdy, když je budoucnost uzavřena. A tak člověk, který není schopen přijmout krach svých plánů a nadějí, člověk, který není s to vnitřně přijmout a odpustit zradu, nepoctivost, nespravedlnost, krach ideálů a urážku duchovnosti, kráčí přímo k těžké chorobě a smrti.

xxxxxxxxxx

Přísně vzato je rakovina nemocí ze smutku. Sklíčenost a nespokojenost se sebou samým a s vlastním osudem téměř vždy vede k rakovině. K zhoubným nádorům mívají sklon především lidé duchovní. Protože jejich sebeužírání, lítost nad minulostí, sklon k hyperkritičnosti a nepřijetí okolního světa je mnohem silnější než u jiných lidí.

 

Najednou jsem, například, věděl, proč první láska bývá nejčastěji nešťastná. Protože je symbolem lidského štěstí. A zachování pocitu lásky v duši, když se kácejí všechny vnější opory její existence, umožňuje člověku zakusit později skutečnou lásku bez následků nebezpečných jeho zdraví a životu.

 

Představme si ale jinou situaci. Muž se zamiluje do ženy a ona mu oplácí stejným dílem. A najednou ta žena využije nějaké nepříliš závažné záminky a začne se vůči němu chovat nedůstojně, nepoctivě a nemorálně. On nechápe, oč v tu chvíli jde. A vlastně i jí dělá posléze problémy své chování nějak vysvětlit. Podstata věci přitom spočívá v tomto: to, čemu říkáme „kontakt s budoucností“, tedy mravnost, duchovnost, ušlechtilost, zásadovost, sny a ideály, tvoří základ jak duchovních vztahů, tak dokonalosti, schopností a intelektu. A jakmile u zamilovaného muže orientace na vztahy s milovanou ženou, na její dokonalost a duchovnost překročí kritickou hranici, pak takový muž jednoduše zemře, nebo alespoň těžce onemocní. Jeho život může v první řadě zachránit nemravné, nespravedlivé chování ženy. Když si muž i pak uchová lásku, pak lpění na budoucnosti vymizí a odpovídajícím způsobem se zmenší i závislost na vztazích, schopnostech a intelektu.

To znamená, že čím větší je naše schopnost uchovávat si lásku a odpouštět milovanému člověku, který pošlapal naše nejsvětější a nejušlechtilejší city, tím víc harmonických vztahů, schopností, intelektu a toho, čemu říkáme lidské štěstí, nám bude dopřáno. Jen díky tomu, že jsem tohle všechno pochopil, jsem dokázal přežít a zastavit rozklad, který začal na jaře roku 1996. Právě to mi umožnilo pomoci jiným lidem, jejichž neobyčejně těžké choroby byly jen důsledkem neschopnosti zachránit lásku ve složité situaci.

xxxxxxxxxxx

to, čemu říkáme „kontakt s budoucností“, tedy mravnost, duchovnost, ušlechtilost, zásadovost, sny a ideály, tvoří základ jak duchovních vztahů, tak dokonalosti, schopností a intelektu.

xxxxxxxxxxx

čím větší je naše schopnost uchovávat si lásku a odpouštět milovanému člověku, který pošlapal naše nejsvětější a nejušlechtilejší city, tím víc harmonických vztahů, schopností, intelektu a toho, čemu říkáme lidské štěstí, nám bude dopřáno.

xxxxxxxxxxx

K seznámení s jakoukoli novou informací v mém případě docházelo vždy stejně, a to následujícím způsobem: nejdřív nastal naprostý rozpad všeho kolem a ztráta kontroly nad situací. Pak přicházel pokus pochopit a zhodnotit, co se to vlastně odehrává. Pak následovalo začlenění nového článku do soustavy. A pak už se dostavuje poslední krok – doladění nového modelu v praxi, tedy vlastní očištění v tomto směru, správné a vědomé procházení stovkami odpovídajících situací a případů, práce s pacienty a podobně. Teprve poté bylo možné novou informaci zařadit také do některé z knih. Nedotažená informace mohla být pro čtenáře nebezpečná, o tom jsem se přesvědčil, sotva jsem začal psát první knihu.

xxxxxxxxxx

Vnitřní nespokojenost s okolním světem a odsuzování jiných lidí se mění v program sebezničení. Ten se blokuje bolestmi hlavy, úrazy hlavy, meningitidou, encefalitidou nebo ztrátou zraku či sluchu. Jednou z nejšetrnějších forem blokace je zánět nosohltanu. Pokud toto lehké onemocnění nedokáže program sebezničení zablokovat, přenáší se choroba na urogenitální systém. Silná rýma je proto jednou z prvních známek aktivizace programu sebezničení,

xxxxxxxxxxx

Vůle je touha, která je schopna existovat den, měsíc, rok atd. Obyčejná touha vzniká jen na určitý čas a pak zase mizí. Když však podmínky pro realizaci touhy pominou, a ta touha tu zůstane, je to už velká touha, a když vnější svět její existenci klade dokonce odpor, pak je to již vůle.

xxxxxxxxxxxx

Člověk s vůlí je ten, kdo je schopen strategického uvažování. Strategické myšlení není zase možné bez hlubinného pochopení okolního světa a rozvinutého vědomí! To znamená, že intenzivní impuls vůle je výsledkem správného postoje ke světu a správné orientace v něm. A něco takového je možné jen tehdy, když se v duši nahromadí hodně lásky k Bohu, když je svět poznáván prizmatem lásky, když se člověk plně vzdá projevů své vůle, protože ve všem dokáže uzřít vůli Stvořitelovu.

xxxxxxxxxxxx

slinivka břišní odpovídá za vztahy mezi lidmi. Když máme často výhrady vůči blízkému člověku a vzniká touha zpřetrhat s ním vztahy, může se to projevit cukrovkou. Pokud se nechystáte vztahy přerušit, ale neustále jste na někoho uražení, budete mít problémy s dvanáctníkem a žaludkem, a později mohou zároveň vzniknout i komplikace a bolesti v srdci. Pokud příkře a špatně smýšlíte o nějakém cizím člověku, mohou utrpět játra a žlučník.

xxxxxxxxxxxxx

Zjistil jsem, že potrava se dá překódovat i poté, co jsme ji pozřeli. Což znamená, že modlit se můžeme nejen před jídlem, ale i po něm. Když jídlo spatříme, popřípadě okusíme, dochází k aktivní informační výměně. Proto když si člověk pokrm nejdřív prohlédne a potom jí beze spěchu, proces trávení probíhá lépe a informačních toxinů je méně. Proto správně sestavený jídelníček a bylinné výtažky mohou při léčbě nejrůznějších onemocnění opravdu účinně pomoci.

Jakmile se jídlo dostane do žaludku, nadchází druhá etapa informačního trávení, zatímco třetí musí počkat až do chvíle, kdy potrava sestoupí do střevního traktu. Tady pak dochází k nejdůležitějšímu procesu. V první etapě si podstatnou část informační práce berou na starost slinné žlázy a v žaludku především jeho stěny při vstupu i výstupu, dále při vstupu do střevního traktu – žlučník, dvanáctník a slinivka břišní. Játra přitom pracují s informacemi souvisejícími se schopnostmi, intelektem a dokonalostí, slinivka břišní obhospodařuje vztahy a dvanáctník obojí. Na tom, jak se formuje informační struktura potravy vstupující do střevního traktu, závisí náš fyzický i emocionální stav. Proto pestré a pikantní jídlo spotřebovává příliš mnoho sil a může vést k nemocem i ke snížení duchovního a tvůrčího potenciálu.

Je tudíž pravidlem, že dlouho žijí ti lidé, kteří se celý život spokojují s malým množstvím prosté a jednotvárné stravy.

Dělená strava pomáhá léčit různá onemocnění. Občas ale potřebujeme i otřesy, něco jako soutěže jedlíků. Dřív jsem nechápal, proč lidé o někom dokážou hrdě prohlašovat: „Ten sní za den celého berana.“ Obžerství přece vždy zůstane obžerstvím, tak co je na tom obdivuhodného? Pak jsem ale pochopil, že k tomu, aby někdo dokázal bez problémů spotřebovat takové množství potravy, musejí všechny žlázy s vnitřní sekrecí fungovat jako hodinky. Pro člověka žárlivého, velmi přísného, pyšného a příkrého je to úkol k nepřekonání. Jedlík musí být zároveň dobrák, jinak zemře na žaludeční katar.

xxxxxxx

Když je člověk velmi žárlivý a zakouší často pocity ukřivděnosti, má to vliv na činnost slinivky břišní, takže je tak nucen jíst méně sladkostí. Když je někdo nadmíru ambiciózní, trpí tím játra; proto je třeba jíst méně hořkých, slaných i ostrých pokrmů. Když se člověk tvrdě postí nebo vysloveně hladoví, jeho energetická závislost na lidských hodnotách znatelně slábne. Pokud se k tomu ještě modlí, efekt je mnohem průkaznější. Půst a hladovění očišťují zkrátka především duši, což umožňuje se očistit i tělu. Když se však během půstu užíráme, urážíme a hádáme, může takové hladovění tělu spíš uškodit. Lékaři si již povšimli, že dlouhodobé hladovění je lepší absolvovat pod dohledem než ambulantně. V nemocnicích a sanatoriích se člověk oprošťuje od stresů a zmatků a efekt je přirozeně větší. Není náhodou, že když se postil Kristus, odcházel na poušť.

xxxxxxxxxx

Žárlivci obvykle trpí nedokrvováním končetin, hlavně nohou. Ulpění na vztazích a ideálech ničí zase zrak.

xxxxxxxxxx

Slyšel jsem o případu, kdy se jakýsi mladík rozhodl přestat odsuzovat jiné. Přivázal si proto na zápěstí jedné ruky kousek příze, která mu to neustále připomínala. Očekával, že něco takového mu přijde na mysl dvakrát třikrát za den. Ukázalo se však, že nás denně napadají přinejmenším desítky malých či větších odsudků. „My třeba stokrát denně někoho odsuzujeme, a pak se divíme, že jsme nemocni,“ jednou zaraženě poznamenal můj přítel. „Nejsmutnější na tom je, že právě tohle se stalo normou, že podobný balast se vkrade i do vztahů s milovaným člověkem – a výsledkem je cukrovka.“

xxxxxxxxx

Cukrovka je zabití lásky kvůli vztahům

xxxxxxxxxxx

Pokud chcete za všech okolností zůstat zdráv, nezříkejte se milovaných lidí.

xxxxxxxxxxxxx

Lidé mají obecně iluzi, že stát může být poctivý, starat se o své občany a plnit své sliby, které jim dál. Stát, to jsou především zákony, které platí, a úředníci, kteří dbají na jejich dodržování. Největším nepřítelem státu pak není občan, ale státní úředník.

Čím hůř fungují zákony, čím jsou nesmyslnější, čím větší je ve státě chaos, tím významnější je funkce státního úředníka a tím větším privilegiím se těší. Ani jeden státní úředník nemá zájem na prosperujícím státu, protože rozkvět státu, to je tvrdá disciplína a spolehlivá kontrola úřednictva. Za sovětské moci byla sice tvrdá disciplína, ale zákony byly nesmyslné a nepřirozené, a tak se postava ouřady dopracovala takového významu.

xxxxxxxxxxxxxx

Vzpomínám si, jak jedna moje pacientka zoufale lomila rukama:

„Můj manžel nikdy nebyl hazardní hráč, a najednou začal chodit do kasina, neustále prohrává a k tomu ještě začal pit alkohol. Já prostě nechápu, co se to s ním děje.“

„Váš muž ulpěl na vůli a svých tužbách,“ začal jsem vypočítávat na prstech, „na zabezpečeném osudu, a také na intelektu a schopnostech. To vše předal i vašemu synovi, a syn má teď bioenergetické pole v moc špatném stavu.

Má-li být syn zachráněn, mělo by zeslábnout jeho lpění na lidských hodnotách, a tady pomůže buď hráčská vášeň, nebo alkoholismus, nebo těžké nemoci a úrazy, jež postihnou vašeho manžela nebo syna. Modlete se za sebe, syna i vnoučata,“ řekl jsem té ženě, „očistěte svou duši a duši synovu, a muž najde ztracenou rovnováhu.“

xxxxxxxxxxxxx

Když jdu do kasina, běží o peníze a když tu prohrávám, znamená to, že lpím na penězích. Z každého neúspěchu jsem se pak radoval jako z možnosti očistit se od tohoto lpění. V otázce peněz jsem se dal poměrně rychle do pořádku, ale to ještě neznamenalo, že bych začal vyhrávat. Jen jsem pochopil, že hazardní hra – to nejsou ani tolik peníze, jako spíš schopnosti. Každý neúspěch jsem tedy považoval za ponížení svých schopností a své dokonalosti a modlitbou jsem od sebe zaháněl jakoukoli nespokojenost související s tímto problémem. Pokud jde o schopnosti, dal jsem také všechno do pořádku, leč vyhrávat jsem zase nezačal. A tak jsem konečně dospěl k závěru, že kasino není ani otázka peněz, ani otázka schopností, ale otázka intuice, kontaktu s budoucností. A zbavit se lpění na tomto fenoménu bylo nakonec mnohem složitější. Když jsem to ale pochopil, začal jsem respektovat elementární pravidla práce se strukturami budoucnosti. Když se člověk před zahájením hry hodně nají nebo se napije alkoholu, aktivita duchovních struktur se snižuje. Ve stejné míře pak ochabuje i intuice. Jste-li před návštěvou herny nervózní nebo máte špatnou náladu, nemá smysl doufat ve výhru. Do kasina musíme vstupovat naprosto klidní a vyrovnaní. Schopnost potlačit stres během hry naši šanci vyhrát zvyšuje. Nu a protože stres je výsledek hodnocení situace, tedy práce našeho vědomí, člověk, který umí odpojit aktivní práci vědomí, může pobytu v kasinu využít k tomu, aby se změnil k lepšímu a změnil také svůj vztah k životu jako takovému.

Protože hra v kasinu se svými základními zákonitostmi téměř neliší od hry, kterou hrajeme všichni bez výjimky a která se jmenuje „život“.

xxxxxxxxxxxx

Jestlipak víte, proč dřív byla považována za první známku zamilovanosti ztráta chuti k jídlu? Skrze jídlo se totiž připoutáváme k pozemským hodnotám. Na jídlo spotřebováváme značné množství jemné duchovní energie. Lidské ego se posiluje a lásce je tak možné snáze ublížit. Čím silnější je cit lásky, tím nebezpečnější je útok na něj. Proto organismus spouští ochranné mechanismy. Pro nastolení citu lásky ve své duši potřebujeme velmi mnoho sil, proto mizí přání s kýmkoli jiným se stýkat, jíst a pít či se bavit. Pro cit lásky je velmi důležité, aby se očistil od nánosu lidských hodnot. Čím silnější je láska, tím méně by člověk měl být na čemkoliv závislý

xxxxxxxxxxx

Kdysi mi jedna žena vykládala: 'Po operaci žlučníku jsem pocítila, jak jsem najednou zhloupla, i paměť se mi zhoršila.'

Žlučníkové kameny vznikají tehdy, když se člověk tvrdě orientuje na své ego, na vůli, touhu, dokonalost, schopnosti a intelekt. A když snížíme spotřebu masa, ostrého, slaného a smaženého, situace se rázem zlepší. Když ne, musíme podstoupit operaci žlučníku a pak se tak jako tak podrobit přísné dietě. Když je někdo žárlivý, měl by jíst méně sladkostí, a když je zamilovaný, doporučoval bych jak méně jíst tak i omezit sladkostí. Příliš velká pýcha může lásku rozdrtit, aniž bychom si toho všimli, a pak ani nechápeme, za co to vlastně pykáme. Protože ve vás dominuje téma vztahů a žárlivosti, proto bych doporučoval stravu skládající se z kaší a zeleniny s důrazem na zelí a mrkev. Prospěly by vám i ředkve a zelená petržel. Z ovoce bych radil hlavně meruňky. Chcete-li přece jen jíst i maso, pak jedině vařené. Ryby zase rozhodně jezte ty, které mají šupiny (například kapr, okoun, lín, štika atd.). A také co nejméně chleba a mléka.“

„Proč vadí mléko?“ zajímá se mladík.

„Nedávno jsem byl tázán, proč judaisté mohou pít mléko poté, co snědli maso, ale po požití mléka musejí šest hodin počkat, než se dotknou masa. To mě zaujalo a prohlédl jsem si celou tuhle záležitost na jemné úrovni. To je prosté: mléko nás spojuje s matkou. Když pijeme mléko, zvyšuje se množství lásky v naší duši a duše se otevírá. Všechno, co sníme po požití mléka, je pro nás mnohem významnější. A maso má přímou souvislost s násilím, se zabíjením, s velkým egem. Proto může požití masa po mléce člověka negativně ovlivnit.“

„Ale proč mi nedoporučujete pít mléko, když by ve mně posilovalo cit lásky?“

„Protože mléko neposiluje jen lásku, ale i připoutanost k milovanému člověku. Když matka porodí dítě se žárlivou duší, ztratí mléko. Dítě pak dostává mléko jiné matky a jeho energetika se tak zlepšuje.“

 

„A co alkohol?“

„Pivo nesmíte pít v žádném případě. A vůbec – cokoli, kam se přidávají droždí, by žárlivci raději neměli ani ochutnávat. Pokud už máte něco pít, je rozhodně lepší vodka nebo koňak.“

„Řekněte mi, prosím, a můžu jíst med?“

„Co nejméně. A když, tak s tím koňakem nebo s vodkou. Hlavní ovšem není jídlo, ale to, jak na sobě budete pracovat. Milovaná žena se může dopustit neospravedlnitelných, nesmyslných a nemoudrých činů. Nedej Bože, abyste ji za to odsuzoval. Aby zachránila vaši lásku, může vás často zraňovat tam, kde to bude nejvíc bolet. Vy to ale všechno berte jako lék. Zapamatujte si – chování milované ženy nelze podrobovat ani logice, ani analýze, ani hodnocení.

xxxxxxxxxxx

Závislost na milovaném člověku se rodí z toho, že se před ním zpočátku plazíme, snášíme mu modré z nebe, a pak na něj začínáme mít zlost a nenávidíme ho. Ze závislosti na citu lásky se rodí důstojnost, dobrosrdečnost a trpělivost.“

xxxxxxxxxxxx

Zatím však děti, které se dnes rodí, přicházejí na svět stále častěji s psychickými poruchami, sníženým intelektem či slábnoucí pamětí. Vše, co dnes posiluje významnost lidských hodnot a může vést k zániku lidstva, se začíná hroutit. Zatímco v Americe se dnes podle oficiálních statistik každé druhé dítě rodí psychicky narušené, v Rusku je situace podle hodnocení odborníků ještě horší. Bude-li tato tendence pokračovat, elementární technický pokrok se zastaví, a protože situace se zhoršuje opravdu rychle, síla a rozsah reakce okolního světa vůči člověku je taky čím dál větší. Z hlediska duchovních hodnot je nejnebezpečnější lpění na osobní vůli a zásadách, cílech a ideálech, schopnostech a intelektu. Ďáblem se stává anděl, který se rozhodl, že nejvyšším cílem nadále není láska k Bohu, ale za prvé – osobní vůle a touhy, za druhé – principy a úkoly, a za třetí – dokonalost, schopnosti a intelekt.

Neschopnost přijmout ponížení vlastní vůle a svých tužeb a přání, krach nadějí a ideálů, neschopnost přijmout neúspěch a podvod vede ke vzniku mimořádné pýchy a podvědomé agrese. A protože se lidstvo ocitlo v kritické situaci, nositelé této nejnebezpečnější tendence budou v příštích letech narážet na stále větší překážky a budou se brzdit ve svém počínání. V nejbližších pěti či deseti letech by na Zemi mohli úplně vymizet. Buď se člověk změní a nebude posilovat tuto tendenci, v níž jeho největším štěstím je jeho osobní vůle a touhy, zásady a cíle, jeho schopnosti a intelekt, anebo zmizí z povrchu Země spolu s touto tendencí.

V nejbližší budoucnosti bude mít lidstvo k dispozici mnohem větší možnosti a mnohem větší rozsah lidských hodnot, ale využít jich bude možné jen v podmínkách mnohem většího množství lásky v duších všech lidí. Znamená to, že buď bude lidstvo dobrovolně směřovat k Bohu, umocňovat v duši lásku a snižovat závislost na jakýchkoli lidských hodnotách, nebo rozsah nucené očisty dále prudce vzroste.

Mohou to být přírodní katastrofy, války, nemoci, epidemie i degenerace mravní, kulturní i duchovní úrovně lidstva v celosvětovém měřítku.“

xxxxxxxxxx

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Přidat komentář
Nevyplňujte toto pole:

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Přidat hodnocení
Nevyplňujte toto pole: