E-kniha DIAGNOSTIKA KARMY 8 VYSVOBOZENÍ Z POUT TUŽEB

🌟 Osvoboďte svou duši. Získejte zpět sílu lásky.

Touhy nás ženou dopředu, ale zároveň nás mohou ničit. Čím více si připoutáváme život k představám o budoucnosti, tím více vzniká strach, závislost a bolest.

S. N. Lazarev odhaluje hluboké zákonitosti psychiky a karmy — a ukazuje, proč právě posedlost touhami vede k nemocím, ztrátám, neštěstí i krizím v rodině.

Tato kniha je klíčem k vnitřní svobodě.

🔥 V knize se dozvíte:

💠 Proč se touhy mění na závislosti

A jak tento proces postupně ničí energii člověka i jeho osud.

💠 Jak strach z budoucnosti blokuje lásku

Strach ztráty, strach z neúspěchu, strach o dítě či partnera — to vše otevírá cestu k nemocem a neúspěchům.

💠 Neviditelné programy sebepoškození

Chybějící sebevědomí, pesimismus, sklíčenost, výčitky – proč právě ony „vypínají“ životní sílu.

💠 Proč se objevují nemoci jako pokyn

A jak pochopit skrytou informaci každé nemoci:

„Nemoc – to je nápověda, pomáhající jít k Bohu.“

💠 Jak navrátit lásku do srdce

A přestat být závislý na výsledcích, lidech a budoucnosti.

🍃 Co vám tato kniha přinese?

✔ hluboké pochopení svých problémů

✔ snížení úzkosti a strachu z budoucnosti

✔ obnovení vnitřního klidu

✔ čistší vztahy a více lásky

✔ nový duchovní růst

✔ cestu k silnější, stabilnější psychice

Je to kniha, ke které se budete vracet. Každá kapitola se dotýká duše — a zároveň nabízí praktické nástroje pro změnu.

📖 Ukázka z knihy

„Když se hroutí naše touhy, hroutí se i naše duše.

Proto je nutné učit se překonávat závislost na těchto tužbách.

Rodí se z lásky, a proto se zpět musí k lásce navrátit.“

💗 Pro koho je kniha určena?

• pro ty, kdo prožívají stres, strach nebo vnitřní tlak

• pro rodiče, kteří chtějí porozumět nemocem svých dětí

• pro každého, kdo touží posílit víru, lásku a životní energii

• pro všechny čtenáře série Diagnostika karmy

🎁 Proč si ji přečíst právě teď?

Protože změna nezačíná kolem nás — ale v nás.

A tato kniha vám dá sílu tu změnu udělat.

...........

Naše touhy se vždy obracejí k budoucnosti.

Čím více se k nim připoutáváme, tím více roste závislost – a s ní i strach. Strach ze ztráty budoucnosti se postupně mění v nedůvěru k lidem, v pesimismus a v program sebezničení.

Tato kniha odhaluje hluboký vztah mezi strachem, touhami a láskou. Autor ukazuje, že strach je ve své podstatě zřeknutím se lásky, zatímco pravé touhy se z lásky rodí. Překonáme-li strach a závislost, otevírá se nám cesta ke svobodě, k obnovení životní síly a k návratu ke zdroji – k lásce.

Není to jen úvaha, ale duchovní praxe, která nás učí žít nikoli budoucností či minulostí, ale láskou v přítomném okamžiku

xxxxx

Dříve jsem si myslel, že zkušený závodník nemůže mít problémy v porovnání se začínajícím řidičem. Potom jsem pochopil, že problémy budou přetrvávat pořád, protože zkušený závodník má tomu odpovídající rychlost. Moje přetěžování škodí mému zdraví, ale zato mi je umožněno dostávat se na novou úroveň vědomí.

Dva problémy jsem dosud nevyřešil:

• odsuzování lidí, nepřijetí traumatizujících situací, nespokojenost s osudem, tj. pýcha;
  
• téma žárlivosti.
• Co to všechno znamená? Kameny v ledvinách – to je odsuzování lidí, nepřijetí traumatizujících situací, urážka na osud, tj. pýcha. Všechno ostatní je tématem žárlivosti. Tyto dva problémy jsem dosud nevyřešil. To, že jsem žárlivý, vím. Dříve to bylo na hranici patologie. Nyní jsem jiný člověk. Ale strach z možné zrady nebo nevěry mě dosud pronásleduje. I urážky nedokážu překonat hned. V mém charakteru zůstaly podrážděnost, zvýšená náročnost vůči lidem. Periodicky mě přepadávají záchvaty sklíčenosti. Část jich přichází od dětí, ale existují určité vnitřní, tj. moje problémy. Určité základy lidského štěstí jsou srostlé s mým já.
  K tomu, abych se od nich mohl oprostit, musím přijmout jejich otřes nebo ztrátu a udržet Božskou lásku v duši. Pouze tehdy probíhá separace vědomí: toto je moje Božské já a toto je lidská vrstva. To je první krok ke svobodě a nezávislosti. Pokud jsme nezachovali lásku, pak se jako dříve ztotožňujeme se svým životem, se svou vůlí, se svou touhou, se svým vědomím. Pak jakýkoliv otřes rodí nenávist, sklíčenost, strach a lítost a potom rozpad toho, s čím srostlo naše Božské já. Stárnutí je, podle všeho, nejrozsáhlejší schéma odpoutání se od lidského. Je špatné, když si zvykáme na stárnutí. Se stárnutím je potřeba bojovat a zároveň je nutné ho přijímat. Přijímat – to znamená zachovat Božskou lásku v průběhu rozpadu. Vnitřním zříkáním se lidského, soustředěním se na své kořeny, na Božskou lásku, se musíme zvenčí starat o lidské, neboť rozvíjející se lidské nám umožňuje více směřovat k Božskému.
  Čím větší jsou stvol a koruna, tím silnější musí být kořeny. Stáří – to je postupné seřezávání větví, a smrt – to je seřezávání kmene až na pařez. Když kořeny slábnou, je tato procedura nezbytná. Jak je možné zvětšit sílu kořenů? Pravidelné odřezávání větví, tj. zkrocení svých tužeb, života, vymezení osudu způsobují vzplanutí životních sil, ale celkově problémy nevyřeší. Proč kořeny vyčerpávají své zásoby? Na tuto otázku nemám odpověď. Zatím vím jen jedno: mám problémy na fyzické úrovni a existuje něco, co je způsobuje, – nedokonalost jiných lidí, podrážděnost, strach, sklíčenost, odsuzování. Mohu se několik měsíců věnovat absolutní práci na sobě a snažit se změnit své emoce. Ale pak to bude stejné jako v lidovém léčitelství, – něco mě zabolelo, vypil jsem odvar nějaké byliny a bolest ustoupila. Protože příčina vyvolání bolesti je neznámá, což znamená, že není odstraněna, může se všechno zopakovat v jinou dobu a na jiném místě. Můj systém se v první řadě neorientuje na vyléčení, ale na pochopení příčin nemoci. Agresivní emoce nejsou příčinou, ale přechodným článkem, kdy naše Božské já je zastiňováno lidským štěstím a začíná srůstat s jeho určitými aspekty, a tak se objevuje agrese, což znamená, že skutečně se vyléčit je možné jen tehdy, jestliže projdeme všemi stupni lidského, a pak, když ho na nějakou dobu ztratíme, pocítíme své Božské já jako jedinou a věčnou skutečnost. Potom se vrátíme k našemu lidskému, ale již k němu nebudeme lnout a nebudeme na něm závislí.

Tedy, téma žárlivosti, které jsem ještě neuzavřel, je i neschopnost chovat se správně k lidem, je to závislost na vztazích. Žárlivost přetéká v pýchu a naopak. Kdesi v jemném plánu se spojují v jediný celek. Jedním z nejnebezpečnějších příznaků je mé nesprávné chování během příjmu pacientů. Zde pronikám do nejhlubších úrovní, abych pomohl uzavřít zdroje agrese. Pokud ke mně přijde pacient s pochybami, nebo podléhá ambicím, nebo se uráží, musí být příjem ihned přerušen, neboť je to pro něj nebezpečné. Při těch zrychleních, která probíhají, se desetkrát až stokrát zesiluje změna, a to jak kladně, tak i záporně. Ukázalo se, že jsem rukojmím vlastního systému. Nejen zrychlení všech procesů, ale i jiné efekty probíhají bez mé vůle. To znamená, že jakékoliv negativum se u mě stejně tak stokrát zrychluje.

Rozčiluje mě, když mě lidé nechápou, když si člověk neuvědomuje, jaké mu hrozí nebezpečí, a tak nevyužije svých možností. Během příjmu pacientů musím zapomenout na lidské, ale to se mi nedaří. Závislost na principech je zřejmá.

A pak, základy lidského štěstí musí být nějak harmonicky propojeny, ale u mě je jakási motanice: vědomí, vůle, touha, život. Toto všechno musí být také spojeno do čehosi jediného: do matérie, prostoru, času. Krásy zatím není dosahováno. Je sice pravdou, že již existuje chápání tří vrstev lidského štěstí, tří úrovní. Materiální úroveň je spojena s tělem. Duchovní – s naším vědomím a prostorem. Poslední úroveň je spojena s duší, tady je zjevné propojení s časem.

Tedy, tělo je matérie, duch – prostor, duše – čas. Při výzkumech jsem se přesvědčil, že mysl se rodí z emoce. Bez emoce je její existence prostě nemožná. Emoce se zobecňuje, transformuje a objevuje se mysl.