Člověk budoucnosti 4- Vychova rodičů 3

 
 

Vědomí a podvědomí

Uctívání budoucnosti.

Novinka!!!

369 Kč    
Kategorie Knihy
 

xxxx

Když jsem psal novou knihu, pokaždé jsem onemocněl nebo docházelo k situacím, při nichž byl ohrožen můj život. Pravděpodobně mi tak bylo pomáháno vykonat vnitřní oběť, aby v mé duši bylo více lásky a nová kniha byla čistší. Pokaždé, když jsem zapomínal na dobrovolnou oběť, dostavovala se oběť nedobrovolná. Je dobré, že jsem se naučil brát to s klidem. Pokud se série knih nazývá Výchova rodičů, je oběť zřejmě nutná. Proto nám příroda dává příležitost mít děti, abychom se naučili vydávat ze sebe lásku a obětovat se.

Vše začíná vnímáním světa. Co ten člověk cítí? Jaký vztah má k světu? Jaký je jeho systém hodnot? To vše určuje jeho budoucí nemoci, rozpad jeho osudu nebo smrt, a také zda budou jeho děti zdravé nebo nešťastné.

xxxx

I ta nejlepší práce, pokud se jí necháme unést, vyžaduje stále více energie a v našem podvědomí se pak nepostřehnutelně posouvají priority. Jelikož dosažení cíle v jakékoli práci je velmi důležitým tématem, závislost na budoucnosti může enormně zesílit a naší duší okamžitě začne prorůstat pocit nadřazenosti a vlastní důležitosti. Pýcha se zvyšuje a s ní podrážděnost, odsuzování, strach a sklíčenost. Duch, který onemocněl, převádí svou nemoc na tělo. Od nezdarů a nepříjemností plynule přecházíme k nemocem. A to vše pouze proto, že hoříme pro práci a toužíme ji udělat na sto procent.

Práce může nejen překrýt pocit jednoty se Stvořitelem, ale nepostřehnutelná přetížení mohou odebrat energii potřebnou pro život. Musíme si ji tedy někde vypůjčit. Tato zastavárna se nachází v naší duši. Ukazuje se, že pokud by při přetížení a nedostatku energie vzniklo ohrožení života, naše podvědomí může dočasně vzít energii dětem a vnoučatům: jelikož na jemné úrovni tvoříme jeden celek. Ale tuto energii nelze brát po dlouhou dobu. Jestliže přetížení trvá déle, než je nebezpečný limit, dochází k deformaci energetických kapslí našich budoucích dětí a vnoučat. Děti i vnuky se pak stávají neschopnými života: mohou se narodit nemocné nebo se nenarodit vůbec. Někdy se aktivuje systém ochrany, pokud jsou duše potomků čisté a narodit se musí, v takovém případě rodič vrací ukradenou energii prostřednictvím své nemoci nebo smrti.

xxxx

Jelikož jsme z moře vyšli i v sobě si neseme moře ve formě lymfy, která je hlavní složkou naší krve, pak koupajíce se v moři můžeme na všechno zapomenout a tehdy ožívají naše city již nepotlačované naším vědomím.

xxxx

Odsuzujíce zločince a darebáky budeme odsuzovat a nenávidět sami sebe. Pokud je nemocné kolektivní vědomí, bude se vždy objevovat i nemocné individuální vědomí. A čím více je kolektivní vědomí na scestí, tím více patologických osobností se musí vyskytovat. Ve společnosti, která ztratila víru v Boha i mravnost, by se měli nejlépe cítit padouši, darebáci a patologické osobnosti. Musí se přece chopit těch nejlepších míst, aby byli u moci a měli peníze. To je normální a zákonitý jev.

xxxx

Kdy radost mizí? Když se objevuje strach, panika, odsouzení. To vše jsou formy závislosti na budoucnosti. Pouze věřící člověk se proto může radovat ve chvílích bolesti, nepříjemností a neštěstí. Jestliže je vše od Boha, pak jakákoli situace pracuje ve prospěch lásky, proto člověk nesmí nikdy odmítat vnitřní radost. Je přece spojena s láskou.

 

xxxx

Vědomí je svázáno s tělem, a proto izoluje člověka, staví jej proti světu a umisťuje člověka do středu Vesmíru. Vědomí našeptává člověku, že on je nejdůležitější, že je jedinečný a nenapodobitelný, že je lepší než všichni ostatní, že má vždy pravdu. Pokud city slábnou, hlas vědomí vítězí a člověk ztrácí vnitřní jednotu se světem, Vesmírem a Bohem. Když láska přestane proudit do naší duše, začíná agónie, která je po dlouhou dobu nepostřehnutelná. A naopak se v člověku objevuje pocit vlastní primárnosti a všemohoucnosti, protože mizí pocit druhotnosti člověka před Bohem. Energie, kterou jsme vždy Stvořiteli dávali, se obrátí směrem k druhotným potřebám člověka. Pocit naprosté nadřazenosti, všemohoucnosti a vševědoucnosti jsou těmi fázemi agónie, které jsou již patrné. A pak začíná zánik vědomí, zhroucení osudu a nakonec i rozpad těla.

xxxx

Člověk, který neumí milovat, usiluje o extrémy a uctívá je. Nejprve si zbožšťuje a uctívá milovaného člověka, potom žárlí, uráží se, nenávidí a je připraven jej zabít. Zpočátku uctívá stabilitu, blahobyt a krásu, a poté začíná ničit, zohyzďovat všechno kolem sebe a míří k pomalé sebevraždě.

xxxx

Dříve jsem nerozuměl tomu, proč jsou v módním průmyslu téměř všichni homosexuálové, ale pak jsem to pochopil. Krásné oblečení, krásná modelka jsou symbolem sexuality, života a krásy. Ten, kdo uctívá život ve všech jeho aspektech, je odsouzen dospět dříve či později k rozpadu života. Není nutné pro to zabíjet ostatní ani sebe, což je pouze vnější forma zničení. A vnitřní formy zničení mohou vypadat různě: jako homosexualita, tedy zničení života a potomků, jako snížení potence a neplodnost, jako mnohočetné nemoci a problémy s psychikou. Život je poměrně rozmanitá věc a proces jeho sebezničení může být také velmi různorodý.

xxxx

Proč žena potřebuje krásu a sexualitu? K čemu potřebuje krásné oblečení a líčení? Aby přilákala samce a porodila od něj potomky. Když se uctívání života změní v jeho zničení, nejprve se ztratí obsah, smysl sexuálního impulsu, což je narození potomstva. Máme tu krásnou tvář, nádherný make-up, žádostivé oči a šťavnaté rty. Navíc vymodelovaná postava, nádherné oblečení, plná dokonalost tvarů a linií těla. Pouze jedna jediná věc chybí – touha porodit a schopnost milovat. Pokud člověk neuctívá lásku, která pochází ze Stvořitele, láska nepozorovaně odchází. Uctívání života vede ke ztrátě jeho vnitřního smyslu. Žena se stává neplodnou, neboť nepotřebuje děti. A muž se stává homosexuálem.

xxxx

Po mnoho staletí jsme věřili, že peníze by neměly být uctívány. Ale uctívání krásy, smyslnosti a blahobytu bylo považováno za zcela normální. A uctívání znalostí, talentu, o tom se ani nediskutovalo, bylo samozřejmostí. Vlastně jméno bůžka, kterého tímto uctíváme, ani zvláštní význam nemá. Tím hlavním, co se děje, je zničení obrazu jediného Stvořitele a porušení prvního z deseti přikázání přinesených Mojžíšem.

xxxx

Všechno, co opakujeme po dlouhou dobu v našem vědomí, prochází postupně do podvědomí. Pokud máme správný náhled na svět a správné chování, pak naše správné chování pronikajíce do podvědomí začínají očišťovat vrchní vrstvy podvědomí. Co jsou to nemoci, neštěstí a různé patologie? Jsou to deformace vrchních vrstev podvědomí. Fyziologie našeho těla, naše psychika, náš osud, naše budoucnost a budoucnost našich dětí – to vše je uloženo v našem podvědomí. Svými myšlenkami, chováním můžeme obnovovat tyto struktury nebo je bořit, i když ne okamžitě. Hříchy člověka přecházejí do podvědomí a začínají ovlivňovat osud a zdraví obvykle po mnoha letech.

xxxx

Vědomí a podvědomí – to je bod a nekonečno. Na jemné úrovni je to jedno a totéž, zvnějšku ale žijí podle různých zákonů. Hlavním principem podvědomí je jednota. Hlavní princip vědomí je opačný. Je to individualismus. Tyto protiklady, které se vzájemně ovlivňují a přecházejí do sebe, posilují impulz lásky spojující je se Stvořitelem. Jednoho dne vědomí dosáhne úrovně podvědomí, stanou se sobě rovnými a spojí se v jeden celek. To bude konec cyklu vývoje vesmíru.“

Jak v podstatě dochází k rozvoji? Z celku se objeví část, z obecného individuální. Z podvědomí vzniká vědomí a obojí na sebe působí jako dva protiklady. Vědomí roste, rozvíjí se, formuje se, zásobuje se energií z podvědomí, získává na síle a začíná se cítit, jako by bylo primární. Konflikt se stupňuje. Vědomí (mysl) se snaží potlačit a potřít podvědomí (city a pocity) a potom se vědomí začne rozpadat a hyne. Poté když vědomí zahyne, rozpustí se v podvědomí a následně celý proces začíná znovu.

 

xxxx

Jak bolestně jsem dřív reagoval na každou ztrátu! Trápil jsem se, nenáviděl, litoval, byl sklíčený, všemi prostředky se snažil vše vrátit, jitřil jsem bolest své duše. Ale díky výzkumu jsem pochopil, že ztráta, pokud k ní člověk zaujme správný postoj, je jedním z nejlepších léků pro duši. Ne nadarmo se všichni světci vzdávali toho, o co obyčejný člověk ze všech sil usiloval. Jestliže zaujmeme ke ztrátě správný postoj, pak nakonec pochopíme, že se jedná o stejnou oběť, jen nedobrovolnou. Pokud jsme ztrátou prošli bez ukřivděnosti a lítosti, bude na nejvyšší úrovni naše oběť přijata. Ačkoli jde o oběť donucovací, bude při našem správném přístupu považována za oběť dobrovolnou. Naopak kdybychom litovali, cítili ukřivděnost, nenávist, pak naše oběť nebude přijata. A to bude znamenat, že musí následovat další nedobrovolná oběť, a tak stále až do té doby, dokud se nenaučíme dávat.

 

xxxx

Když jsem psal novou knihu, pokaždé jsem onemocněl nebo docházelo k situacím, při nichž byl ohrožen můj život. Pravděpodobně mi tak bylo pomáháno vykonat vnitřní oběť, aby v mé duši bylo více lásky a nová kniha byla čistší. Pokaždé, když jsem zapomínal na dobrovolnou oběť, dostavovala se oběť nedobrovolná. Je dobré, že jsem se naučil brát to s klidem. Pokud se série knih nazývá Výchova rodičů, je oběť zřejmě nutná. Proto nám příroda dává příležitost mít děti, abychom se naučili vydávat ze sebe lásku a obětovat se.

 

xxxx

Pro milující matku je v první řadě důležité, jak zdravé jsou city jejího dítěte, jak správný je náhled dítěte na svět, a jeho chování. Oblečení a jídlo mohou být až na místě třetím. Koneckonců člověk nežije jen chlebem.

 

xxxx

Člověk často žije pojmy krásy, ideálů, a nechápe, proč se kolem něj najednou vyskytují zrádci a darebáci. Nebo jiná situace: žena má slušného manžela, chytrého, hezkého, ušlechtilého a začne si ho vnitřně zbožšťovat. Uctívá nejvznešenější city, které v jejím nitru vznikají, uctívá krásu vztahů, ideály, sny a naděje. A tím nenápadně začíná zabíjet budoucnost svého manžela, protože neuctívá Boha v něm, ale uctívá budoucnost. Muž podvědomě cítí blížící se nemoci a smrt, a proto začne být hrubý, chová se amorálně, a dokonce si opatří milenku. Žena je rozhořčená, v její duši vzniká pocit ukřivděnosti a nenávist. Nechápe, že jeho chování vzniklo z touhy přežít. Čím agresivněji žena přijímá ponížení, ztrátu budoucnosti, tím více na budoucnosti začne záviset. Manžel, aby nezemřel, začne pít nebo podá žádost o rozvod. Nešťastná žena jej ze všeho obviňuje a odsuzuje, aniž by měla podezření, že ve skutečnosti ona sama je popravčí, zatímco on je obětí. Ačkoli v podstatě každý popravčí je nespokojený, když mu oběť uniká.

 

xxxx

Čím sebevědoměji člověk spoléhá sám na sebe při ztrátě víry v Boha, tím menší je pravděpodobnost, že přežije v budoucnu, i když na počátku lze pozorovat jasné zlepšení. Uctívání budoucnosti mu neponechá žádnou šanci na přežití.

Co je to bohatství a blahobyt, o které dnes téměř všichni usilují? Právě to je projevem uctívání budoucnosti. Peníze jsou chráněností, zajištěním budoucnosti, jsou symbolem naplnění přání a nadějí. Uctívajíce peníze celý svět podvědomě uctívá stabilní a zajištěnou budoucnost. Čím více člověk závisí na hmotných nebo duchovních složkách štěstí, tím méně věří v Boha, tím méně je v jeho duši lásky a obětavosti, tím zištnějším se stává.

 

xxxx

Lupič okradl a pokusil se zabít dva lidi. Poté, co okradl prvního, začalo se mu dařit. Poté, co okradl druhého, onemocněl a brzy zemřel. Odkud měl ten lupič vědět, že druhý člověk je hluboce věřící a nesmí být okraden?

xxxx

To, na co rodiče myslí, dělají jejich děti. To, co rodiče cítí, o tom jejich děti mluví.

xxxx

Před seminářem začíná očištění obvykle jak u mě, tak i u budoucích posluchačů. Přičemž k tomuto očištění dochází nejen u těch, kteří se chystají na seminář, ale i u jejich dětí a příbuzných. U problémových dětí je očištění obvykle standardní – vysoká horečka, zvracení, průjem. Je nutné si odstonat špínu, která vychází z hloubek podvědomí. Dospělí zažívají často nepříjemnosti a nemoci až k mystickým situacím. Před seminářem mám často pocit naprosté zpustošenosti. Mívám i pocit, že umírám. Protože opravdový seminář se koná několik dní před samotnou fyzickou událostí a hlavní síly jdou na harmonizaci jemné úrovně.

Před seminářem je velmi nebezpečné ztratit cit lásky, dovolit si nespokojenost, odsouzení nebo sklíčenost. Jak říkají muslimové, Alláh je veliký a milosrdný. Pokud se všechno děje podle vůle Stvořitele a Stvořitel nás, svoje děti, miluje a vychovává, pak není třeba brát na sebe příliš, trápit se tím, upadat do sklíčenosti a odsuzování. Panika a strach se nevyhnutelně proměňují v depresi. Odsuzování druhých lidí se mění v zoufalství a nechuť žít. Je to logické: jestliže nepřijímáš Boží vůli a vnitřně s ní bojuješ, začíná sebezničení.

 

xxxx

Dnes už běžně víme, že když dítěti nadáváme, nebude se rozvíjet. Nadávky můžeme nějaký proces jen zastavit, ale ne jej rozvíjet.

 

xxxx

Nemocný je člověk, který vyčerpal své zásoby budoucnosti.

 

xxxx

život je způsob existence duše.

xxxx

Kristus musel projít procesem ukřižování, aby celý svět uviděl, že Božská láska nemůže být ničím otřesena. Božská láska nezávisí na těle a existuje, i když tělo trpí, je nemocné a umírá. Božská láska nezávisí na duchu a nadále existuje, i když se rozpadá budoucnost, hroutí se plány a naděje, když se osud i lidé k tobě zachovají nespravedlivě. Láska nezávisí ani na duši. Proto bez ohledu na to, jak byly uraženy naše nejvznešenější city, lásku musíme zachovávat, poněvadž je věčná.

 

xxxx

Duše se očišťuje nepřetržitým citem lásky k Bohu a pocitem jednoty s Ním. Jestliže zachováváme lásku k Bohu, když jsou uraženy a poníženy ty nejsvětější city, když nám druzí do duše naplivali, pokud i v tom uvidíme Boží vůli a přijmeme ji – tehdy se naše duše očišťuje.

 

xxxx

Začal jsem rozumět procesu rozvoje. Božská energie, tedy láska, přichází do vesmíru a promění se v duši. Duše se proměňuje v ducha, duch se proměňuje v tělo. Tělo se naplňuje duchem, myšlenky a znalosti se proměňují v city, vznešené city se mění v lásku a vracejí se zpátky ke Stvořiteli.

 

xxxx

Ukazuje se však, že největším utrpením a nejtěžšími zkouškami jsou rány v duši. Tyto rány se nemusí zahojit po celý život. Pro mnoho lidí je bolest duše často nesnesitelná. Vždyť bolest je rozpad, zničení. Když se tělo rozpadá, vnější bolest je obrovská, ale uvnitř, v podvědomí, člověk ví, že tělo není to hlavní, že je to poslední článek v tom, čemu říkáme člověk. Už zničení vědomí vnímáme jako tragédii, ačkoli nenastává žádná fyzická bolest. Zničení duše pak vnímáme jako katastrofu, jako nenapravitelnou ztrátu. Pro mnohé je to nesnesitelné, proto se člověk snaží přenést tuto zkázu na tělo nebo vědomí a zmírnit tak svůj úděl. Tak se například lidé, kteří nedokázali snést smrt blízkých, zbláznili nebo spáchali sebevraždu.

Nebo se naopak stali naprosto bezcitnými a žijí pouze penězi a mocí.

 

xxxx

Vyšší moc neničí jednotlivého člověka, ale tendenci, kterou on vytvořil.

 

xxxx

Nejsou lidé, existují ideje.“ Není vyhlazován samotný člověk, ale tendence k zřeknutí se lásky, tendence k nenávisti, ke zradě, kterou nese člověk ve své duši

xxxx

Rozvoj probíhá v souladu s principem párových dvojic jak předností, tak nedostatků.

xxxx

Konzumenství na fyzické úrovni má podobu chamtivosti, konzumenství na úrovni ducha má podobu závisti a hněvu. Konzumenství na úrovni duše má podobu chtíče.

 

xxxx

Problémy s plícemi znamenají pýchu. Je to opět uctívání budoucnosti, nadřazenost nad ostatními, je to umírající duše, o kterou se člověk přestal starat.

 

xxxx

Čím více jste připoutáni k hmotnému nebo duchovnímu štěstí, tím užší je zóna vašeho vnímání. Obraz světa se stává statickým, všechno, co se vám děje, se zdá neotřesitelné a neměnné. Vaše přání změnit svět se během několika minut roztříští o tvrdou realitu a vy místo výchovy začnete nenávidět lidi i svět, ve kterém žijete.

Nelze se spoléhat na ostatní. Když se spoléháme na druhé, vycházíme ze svého vidění světa, ale vidění světa druhého člověka se liší od toho našeho. A proto dochází k nehodám a katastrofám.

 

xxxx