Tajemství šťastné rodiny

Aby manželé mohli společně žít a vzájemně vycházet, musí posilovat jednotu. Jednota je tím základem, na kterém se rozvíjí protiklady. Jednota se posiluje a rozvíjí prostřednictvím upřímnosti, vzájemné péče, soucítění jednoho s druhým, společných aktivit a činností.

xxxxx

Aby se rozvíjela rodina, měl by se rozvíjet také každý z manželů. Do jaké míry se člověk rozvíjí, každý den se snaží vylepšovat vlastnosti svého charakteru a usiluje o to, aby se stal ještě více milujícím, duševně pružným a upřímným, do té míry v jeho duši narůstá láska a natolik pevnější a stmelenější bude jeho rodina. Právě ten, kdo usiluje o vlastní rozvoj, může počítat se zdravou a harmonickou rodinou.

xxxx

Pamatujte si, že hlavním cílem není rodinný blahobyt. Hlavním cílem je štěstí a blahobyt v duši. Kdo umí být šťastný ve svém nitru, k tomu přijde i vnější štěstí. Hlavní není to, co máte v rukou, ale to, co je ve Vaší duši.

xxxxx

Když se mluví o rovnosti mezi mužem a ženou, je to blud. Žena rodí děti, musí je krmit a vychovávat, a muž riskuje svůj život, aby chránil svůj dům a zajišťoval přežití rodiny. Rovnost mezi nimi není a nikdy nebude, muž a žena navzájem doplňují jeden druhého.

xxxxx

Cit lásky vůči jinému člověku je mnohem důležitější, než ten člověk sám. Když jde o lásku, člověk není cíl, ale prostředek. Když milujeme jiného člověka, milujeme to, čím je především: duchovní strukturou bioenergetického pole. Jeho fyzickou strukturu, kterou obvykle nazýváme člověkem, milujeme asi jako oblečení milovaného partnera, které nám ho připomíná. Když nevidíme lidskou duši, tedy pravou podstatu člověka, která je Božskou součástí, může se v nás projevit pokušení připoutat se k jeho fyzickému obalu. Když říkám, že Boha miluji víc než svého milovaného, znamená to, že duchovní v něm miluji víc než fyzické. Taková láska se nevytrácí a nikam nemizí, když milovaný člověk přijde o nohu nebo ruku, když si zohaví tvář, je na léta upoután na lůžko nebo zemře. Taková láska nehasne, když se mrzačí duše člověka a on se stává duševním invalidou, protože tato láska není závislá na pozemském. A taková láska nás vede k Bohu.

xxxxxx

Milující žena nevyčítá, neodsuzuje, neobviňuje, neporovnává svého milovaného s ostatními. Především muže miluje, jako matka miluje své dítě, ať už je jakékoliv. Žena může být měkká, může být přísná, ale vždy milující a pomáhající. Nejprve je matkou, potom sestrou, pak kamarádkou a nakonec milenkou. Uvnitř žena miluje muže, jako by byl dítě i bratr nebo kamarád. A zvnějšku jej miluje jako muže.

xxxxx

Čím více manžel žárlí, čím více si zbožšťuje svou manželku, čím více je závislý na sexu, tím více situace bude postrkovat jeho manželku k nevěrám. Nelze totiž posilovat tendenci, která partnery vzdaluje od Boha.

xxxx

Pro chamtivého člověka je požehnáním, byl-li okraden, pro žárlivého, když mu byl partner nevěrný, pro zištného, když byl podveden, pro pyšného, byl-li ponížen. Je-li manžel pyšný, manželku to nutí jej nevolky ponižovat; pokud je manžel žárlivý, manželka je puzena k nevěře; jestliže je urážlivý, nutí ji to mu křivdit atd. Tak je uspořádán život.